Slovenský ráj

Ve dnech 1.-6.6.2008 jsme absolvoval turistický kurz ve Slovenském ráji. Jak to všechno probíhalo si zde můžete přečíct. Jak to všechno začalo?

Po desetihodinové cestě jsme dorazili do kempu Podlesok u Hrabušic, kde jsme šli ihned na večeři. Po krátké, ale velmi chutné večeři jsme si šli do autobusu pro své věci. Připravili jsme si věci na spaní a po krátké informativní schůzi, na které jsme se dozvěděli, kdo v jaké skupině bude.

Druhý den jsme po snídani vyrazili na první trip a to na Prielom Hornádu. Byla to krásná cesta vedle říčky, plná řetězů podél řeky a občasných stupaček a lávek přes řeku. Na Letanovském mlýnu jsme odbočili ze značené a šli jsme se podívat na kočovný život lidí na Slovensku. Další zastávka byla naplánovaná na rozcesti pod Tomašovským výhledem, kde jsme museli čekat, než dorazí všichni. No, a pak jsme šli nahoru. Nahoře jsme nemohli uvěřit svým očím, takový nádherný pohled na okolní krajinu. Po kochání jsme už konečně vyrazili do naší cílové stanice, což byl Čingov. Tam jsme počkali na druhou skupinu a jeli jsme do kempu. Zde jsme si dali před večeří fotbálek a po dobré večeři jsme celý ztahaný šli spát.

Třetí den jsme si prohodili akorát s druhou skupinou trasu, takže jsme šli údolím, které se jmenovalo Suchá Bela. Naštěsti v korytě nebylo moc vody, a tak jsme jím mohli jít. Po cestě jsme šli přes několik žebříků, po krásných chodníčkách a někdy jsme si říkal, že je škoda, že je tak málo vody. Když jsme se vydrápali na hřeben, tak jsme šli na Kláštorisko. Po delší pauze na oběd jsme vyrazili opět do Čingova, kde na nás pro změnu čekala druhá skupina. Pak jsme vyrazili nakupovat a večer opět stejný program.

Na čtvrtý den jsme si naplánovali tiesnavu s názvem Piecky(na obrázku). Už od rána to vypadalo na pěknou bouřku a taky, že jsme se dočkali. Když jsme docházeli ke Kláštorisku, tak se obloha zatáhla a v tu chvíli začalo pršet šíleným způsobem, že jsme se na dvě hodiny museli schovat v hospodě, která tam byla. A pak jsme opět vyrazili, jenže zzačalo pršet znovu. Takže jsme tiesnavou Velký Kysel prošli tak rychle, že jsme si to nestihli ani pořádně prohlídnout. Do kempu jsme došli celý zmáchaný, ale i přesto tohle všechno byla nálada na badminton.

Pátý den byl nejdelší. Na hřeben jsme se dostali tiesnavou Velký Sokol, která byla úplně nejdelší. Po celém týdnu chození po žebříkách a chodníčkách už to byla nuda, protože všude bylo to samé. Na hřebeni jsme se rozhodovali, jestli jít do kempu přes Sokolia dolina nebo přímo. Nakonec jsme se museli rozdělit. Ja asi s dalšíma 7 lidma jsme šli přes Sokolia dolina. Když jsme sešli do údolí, tak se před náma objevila horská přehrada Klauzy a nahoru jsme šli přes Sokolia dolina, což je prý nejkrásnější dolina na Slovensku. A je to pravda. Poté, co jsme vyrušili kamzíky, se před námi objevil nádherný pohled - asi 100m dlouhý vodopád, který se jmenuje Závojový(na obrázku. Když jsme dorazili do kempu, tak jsme si zabalili.

V den odjezdu jsme se jeli ještě podívat na Spišskou kapitulu a travertinový vrch, po kterém nás čekala opět desetihodinová cesta domů.

pozn. zařadil jsme do štítků třida i přesto, že nás tam ze třídy bylo 7